User Settings

Zveme Vás ke vstupu do "posvátného prostoru". Nabízíme Vám několik minut modlitby. Nechte se prostřednictvím obrazovky vést při meditaci nad biblickým úryvkem, který jsme vybrali na dnešní den.

Začněte s modlitbou »

Něco k zamyšlení na tento týden

Ignác se domníval, že kořenem hříchu je specifický druh ignorance. Nejsmrtelnější hřích, říkal, je nevděk. Je to „příčina, počátek a původ všech zel a hříchů“. Kdybyste se zeptali stovky lidí, aby pojmenovali hřích, který je původem všech špatností, vsadím se, že nikdo z nich by nezmínil nevděk. Mluvili by o pýše nebo neposlušnosti, nenasytnosti nebo hněvu. Myšlenka, že hřešíme, protože nejsme dostatečně vnímaví k Boží dobrotě, pravděpodobně mnoho lidí nenapadne.

Pojem vděčnost označoval v Ignácově době něco jiného, než co jím míníme dnes. Pro nás vděčnost znamená zasílání děkovných vzkazů za vánoční dárky nebo děkování lidem, když nám s něčím pomohou. Nevděčnost jako by nějak souvisela se špatným vychováním. V Ignácově pozdně středověké společnosti, která byla uspořádána kolem soustavy oboustranných závazků mezi členy společenských a politických hierarchií, byla vděčnost mnohem závažnější záležitostí. Každý musel vnímat přispění kohokoliv jiného. Vděčnost byla klihem, který držel lidi pohromadě. Ovšem kulturní rozdíly jsou pouze částí tohoto příběhu. Ignác důrazem na vděčnost poukazoval na cosi týkající se Boží přirozenosti.

Bůh je štědrý dárce zahrnující nás požehnáním tak, jako slunce obdarovává svým svitem zemi. Pokud tomuto doopravdy porozumíme, budeme Boží lásku oplácet láskou. Nebudeme hřešit. Pojem vděčnost dobře vyjadřuje tuto základní a zásadní kvalitu našeho vztahu k Bohu. Nevděk, naše slepota k tomu, kým Bůh doopravdy je, je tudíž kořenem všeho hříchu.

Dále v Posvátném prostoru

připravují irští jezuité