Nastavení
Daily Prayer 2012-07-22
Tělesné cvičení
Seďte na židli zpříma, ale pohodlně. Opírejte se zády. Uvolněte se (aniž byste se hroutil/a), chodidla mějte na zemi před sebou a ruce v klidu na stehnech nebo složené v klíně.
Zavřete oči nebo je upřete na jeden bod před vámi. Soustřeďte celou svou pozornost na to, co cítíte ve svém těle. Můžete začít u chodidel a postupovat vzhůru. U každé části těla chvilinku setrvejte a všímejte si, co kde cítíte. Vaše pozornost se bude postupně upírat na pocity v jednotlivých částech těla - ale nespěchejte. Čím déle setrváte na jednom místě, tím lépe. Vnímejte to, co cítíte; nepřemýšlejte o svých pocitech, ale prociťujte je. Je-li vám nepohodlně, svědí-li vás někde, chcete-li třeba změnit polohu, tak prostě zaregistrujte svůj pocit, řekněte si, že to je v pořádku, nenechte se tím rušit, nic nepodnikejte a pokračujte v tom, co děláte - všímejte si pocitů v jednotlivých částech vašeho těla.
Mysl nám k tomuto cvičení málokdy dopřeje klid a většinou si začne vynucovat pozornost poznámkami a otázkami: Není to plýtvání času? Co to má společného s modlitbou? Není to jakási indická záležitost? K čemu to vlastně je? Vypořádejte se s takovými otázkami a poznámkami jako předtím se svěděním - zaregistrujte je, nenechte se jimi rušit a pokračujte v cvičení.
Chcete-li přistoupit k explicitnější modlitbě, můžete si opakovat větu svatého Pavla: V něm žiji, pohybuji se a jsem.
podle knihy Gerry W. Hughes SJ, God of Surprises
Prosba o vnitřní svobodu
Modlitbu, která nám pomáhá dát se Bohu k dispozici, svatý Ignác nazývá „přípravnou modlitbou“, prosbou o milost, aby všechny moje úmysly, jednání a skutky směřovaly čistě ke službě a chvále jeho božské Velebnosti (viz Duchovní cvičení, č. 46).
Můžete zkusit třeba tato slova:
Pane, toužím dobře se připravit na toto rozjímání.
Opravdu chci, aby celá má bytost byla připravená, pozorná a otevřená vůči tobě.
Pomoz mi, prosím, projasnit a očistit mé úmysly.
Je ve mně tolik protichůdných tužeb.
Starám se o věci, na kterých vlastně nezáleží a které pominou.
Vím, že když ti dám své srdce,
pak budu ve všem svém konání s tebou.
Ve všem, čím dnes jsem, ve všem, o co se pokouším,
ve všech setkáních, myšlenkách, ale i ve všech zklamáních a selháních,
a zvláště v tomto čase modlitby
kéž vkládám svůj život do tvých rukou.
Pane, jsem tvůj/tvá. Udělej ze mne, co ty chceš. Amen.
Jak zpytovat svědomí?
Probírejte se postupně vzpomínkami na uplynulých 24 hodin, aniž byste jakkoli posuzovali své jednání, ať kladně nebo záporně, a soustřeďte se jenom na ty chvíle uplynulého dne, za které pociťujete vděčnost. I ten nejhorší den přináší nějaké dobré chvilky - jde jen o to, abychom si dali tu práci a všimli si jich. Může to být pohled na padající kapku deště nebo třeba pouhý fakt, že vidíme. Když lidé toto cvičení zkusí, obvykle jsou překvapeni, kolik nacházejí dobrých momentů nejrůznějšího druhu, které by jinak zůstaly nepovšimnuty a zapomenuty, možná přehlušeny bolestnými zážitky. Až se rozpomenete na dobré chvíle dne, poděkujte za ně Bohu.
Následující krok po díkučinění je vzpomínka na vaše vnitřní nálady a pocity. Je-li to možné, vzpomeňte si také na okolnosti, které je vyvolaly. Ani při tomto cvičení se nijak neposuzujte. Buďte s Kristem, když probíráte tyto nálady, a snažně ho proste, aby vám ukázal postoje, z nichž vyvěrají. Důležité je, abyste neanalyzovali své zkušenosti, ale abyste je v Kristově přítomnosti nazírali a abyste mu dovolili ukázat vám, jaké místo jsme mu ve svém nitru vyhradili a kam jsme mu zapověděli přístup. Poděkujte mu za chvíle, kdy jste nechali jeho slávu "vstoupit", a proste za odpuštění za chvíle, kdy jste ho vykázali ze svého srdce. Nikdy vám neodmítne odpustit. Zná naše slabosti lépe, než je známe my sami. Stačí mu je ukázat a to mu stačí, aby mohl proměnit naši slabost v sílu. Na závěr se můžeme krátce pomodlit, přivítat den, který nás čeká, a poprosit o Boží pomoc.
Boží slovo
Marek 6,30-34
Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: "Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když (Ježíš) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.
Několik myšlenek k dnešnímu úryvku Písma.
Ježíš se o mne stará a zve i mne, abych odešel/šla na klidné místo a odpočinul/a si. Občas je potřeba dát duši příležitost, aby si oddechla a zorientovala se. Jinak, jak říká T. S. Eliot, sice budu v životě zakoušet Boží činnost, ale unikne mi její význam, protože si neudělám čas na zamyšlení.
Možná se nedokážu uvolnit ze sevření povinností kvůli velké zaneprázdněnosti nebo nedostatku prostředků. Posvátný prostor mi každý den nabízí oázu osvěžení a pokoje a dává mi příležitost uklidnit si nervy a uvědomit si, co je opravdu důležité. Nikdy nebudu litovat času denně věnovaného Bohu.
Jak si poradit s roztržitostí?
Snažíme-li se modlit, je velmi pravděpodobné, že se nám mysl zaplní všelijakými otázkami a zjevnými projevy roztržitosti. Jak mám vědět, že si to všechno jenom nenamlouvám? Odkud vím, že se mi opravdu sděluje Bůh? Opravdu Bohu důvěřuji? Jsou to oprávněné otázky, ale pro tuto chvíli je nechte stranou. Když se dítě v noci vyleká, tak k němu přijde maminka, vezme ho na ruce a řekne: "Všechno je v pořádku", a dítě se postupně uklidní. Kdyby měla v náručí malého génia, který by jí namítl: "Ale mami, jaképak jsou epistemologické a metafyzické předpoklady tvého výroku a jaké empirické podklady můžeš uvést na jeho obhajobu?", co by asi odpověděla? Když v modlitbě odmítáme naslouchat Bohu, dokud nevyhoví jakýmsi kritériím, která jsme si pro něj stanovili, chováme se jako to nemožné dítě. Nechme tedy pro tuto chvíli všechny podobné otázky stranou a jednejme s Bohem nejprve ve svém srdci. Srdce není bezmyšlenkovité - má své důvody, které jsou hlubší, než je naše vědomá mysl schopna zpočátku vidět.
Co ale dělat s ostatními zdroji roztržitostí, které zaplavují naši mysl? Začnu třeba přemýšlet, zda jsem nenechal/a puštěný plyn, nebo si vzpomenu na e-mail, který jsem zapomněl/a poslat. Je-li to jako v případě toho plynu opravdu naléhavé, je nejjistější jít se podívat. Věci, které mohou počkat, si stačí jen poznamenat. Vše ostatní, co nám přijde na mysl, nemusí být zdaleka projevem roztržitosti, ale naopak může být velmi důležité.
Rozmluva s Ježíšem
Představte si Ježíše, jak sedí blízko vás. Takovýmto způsobem zapojujete svou představivost do služeb víry. Ježíš zde sice není přítomen přesně tak, jak si ho představujete, ale určitě je tady a vaše fantazie vám pomáhá si to uvědomovat. Teď k Ježíšovi promluvte ... jste-li sám/sama, můžete promluvit tichým hlasem... Poslouchejte, co vám Ježíš odpovídá nebo co si představujete, že vám říká... Rozdíl mezi přemýšlením a modlitbou je ten, že když přemýšlíme, tak obvykle rozmlouváme sami se sebou, kdežto když se modlíme, rozmlouváme s Bohem.
(Anthony de Mello SJ, Sadhana)
Svatý Ignác k tomu říká: Rozmluva se koná opravdovým způsobem, jako když mluví přítel s přítelem nebo služebník se svým pánem tak, že prosíme buďto o nějakou milost nebo se obžalováváme z nějakého špatného skutku nebo sdělujeme své starosti a prosíme v nich o radu. ... V rozmluvách máme mluvit a prosit podle rozjímané látky, totiž podle toho, zda se nacházíme v pokušeních nebo v útěchách, jak si přejeme tu či onu ctnost, jak se chceme dát k dispozici tím či oním směrem, jak chceme v rozjímáních pociťovat bolest nebo radost, zkrátka prosit o to, co si vzhledem k určitým zvláštním věcem přejeme.
(Duchovní cvičení, č. 54 a 199)
Amen
Uvítáme všechny ohlasy, náměty, připomínky a komentáře, které nám o Posvátném prostoru napíšete.
- Posvátný prostor
- Zpět na úvodní stránku
- K zamyšlení
- Zpět na aktuální text k zamyšlení
- Modlitba se Svatým otcem
- Aktuální úmysly apoštolátu modlitby
- Kontakt
- Dejte nám vědět o své zkušenosti s Posvátným
protorem
- Dejte nám vědět o své zkušenosti s Posvátným