Slavné kázání o pekle v knize Jamese Joyce Portrét umělce v jinošských letech ukazuje duši studenta trýzněného hříchy v oblasti sexuality a přesvědčeného, že mu nemohou být odpuštěné, protože Bůh je velký a nezlomně přísný. Zbývá mu však záblesk naděje: jeho selhání neurazilo naší Paní, Pannu Marii, a tak se modlí slovy Johna Henryho Newmana:
Bůh chtěl přijít na zem v nebeské slávě, ale my jsme zhřešili a už nás nemohl navštívit jinak než se zahalenou slávou a zeslabeným světlem. A tak přišel ne v moci, ale ve slabosti, a poslal místo sebe tebe, tvora ve stvořené kráse a jasu, kterým my lidé rozumíme. Milá Matko, tvá tvář a celá tvá bytost hovoří o věčném: ne jako pozemská krása, na níž pohlížet nemusí být bezpečné, ale jako ranní hvězda, která je tvým zářícím znamením, dýchá čistotou, vypráví o nebi a naplňuje pokojem. Zvěstovatelko dne! Světlo poutníků! Stále nás provázej, jako dosud. V temné noci, přes vyprahlou pustinu nás veď k našemu Pánu Ježíši, doveď nás domů.
Se slzícíma očima hledí pokorně k nebi a pláče nad ztracenou nevinností. Pak šestnáctiletý mladík vyhledá kostel a zpovědnici a vychází ven usmířený s Bohem.
Brian Grogan SJ
Nastavení