Když mluvím o naději, myslím tím naději pevně zakořeněnou v dobrotě, moci a moudrosti Boží, která nás otevírá vůči tomu, co od nás Bůh chce. V Písmu se na mnoha místech setkáváme s tím, že ve chvílích, kdy je nejhůř, zazní prostý Boží příkaz: „Jdi!“ A když je vyslechnut, děje se nemožné a neštěstí je odvráceno… Když Mojžíš poukazuje na svou neschopnost: „Kdo jsem, abych šel k faraonovi?“ – Bůh mu ukazuje, kde má hledat sílu: „Kdo dává smrtelníkům řeč, kdo jim bere řeč nebo sluch, kdo jim dává nebo bere zrak? Nejsem to já, Pán? A nyní jdi, já budu s tebou a naučím tě, co máš mluvit.“ Naším úkolem je důvěřovat, zůstávat blízko Bohu a dělat, co on po nás žádá. Taková naděje uvolňuje energii a tvořivost.