Obliba modlitby Páně dnes může částečně vycházet z toho, že má univerzální použití a že se ji mohou modlit všichni, kdo věří ve společného Boha Stvořitele. Pro křesťany je však Otčenáš především řadou proseb adresovaných Otci našeho Pána a Spasitele. A modlitba Otčenáše nám připomíná, že jsme společně putující církví. Obraz církve jako lidu putujícího do zaslíbené země byl oblíbeným obrazem svatého Augustina. V současnosti jej použil Druhý vatikánský koncil, když chtěl zdůraznit, že církev je víc než nadnárodní instituce s centrálou v Římě. Církev je nový lid Boží, který, jak říká koncil, „putuje v naději ke svému cíli, nebeské vlasti“ (Dekret o ekumenizmu, 2). Koncil cituje Augustina, když prohlašuje, že „církev putuje v cizí zemi uprostřed pronásledování od světa a útěch od Boha a hlásá kříž a smrt Pána, dokud on nepřijde (1 Kor 11,26)“ (Dekret o církvi, 8). Proto, právě tak jako dávný Izrael na poušti, potřebujeme denně chléb.