Dobrý pastýř nás zve, abychom s ním na chvíli spočinuli na travnatých lukách u zurčících potoků. Chtěl by, abychom si v jeho přítomnosti odpočinuli, nasytili se, posilnili a obnovili. Můžeme tak povolit sevřené pěsti popírání, frustrace a zmatku a otevřít ruce v gestu přijetí, uvolnění a pokoje. Zve nás do své větší blízkosti, k větší svobodě a větší důvěře, abychom se lépe orientovali na nezřetelných stezkách svého života. Všichni musíme usilovat o svou životní rovnováhu a nejsme na to sami. Můžeme čerpat ze současné kontemplativní moudrosti a učit se žít bohatší život a radovat z toho, že jsme nekonečně milováni.

Ad majorem Dei gloriam
(„k větší Boží slávě“)

Příliš často se učíme „milovat“ neklid a úzkost: jako by to byl jediný způsob, jakým se dnes dá žít a pracovat. Věnovat pět minut tichému spočinutí nám připadá jako zbytečné plýtvání časem. Ale když si během dne najdeme pár klidných chvil, spojíme se se svým „vnitřním učitelem“ a zdrojem hlubokého pokoje a rovnováhy. Lze to i uprostřed všedního ruchu, když hovoříme s lidmi, na něčem pracujeme, procházíme se, sportujeme. Děkuji za to, že jsem při duchovní obnově poslechl pozvání moudrého duchovního průvodce. Povzbudil mě k tomu, abych se přestal upřeně dívat na zem a začal vnímat neobyčejnou krásu obyčejných věcí.