Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení s tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch Svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce a našich biskupů:
Naléhavý úmysl bude vyhlášen v nejbližších dnech.
Modleme se, abychom prožívali svátost smíření s obnovenou vroucností a mohli zakoušet nekonečné Boží milosrdenství.
Děkujeme za dar postní doby a prosíme o požehnané využití darovaného času, abychom poznali, co všechno ke svému štěstí nepotřebujeme a v čem je pravá radost.
Všeobecný úmysl
Naléhavý úmysl bude vyhlášen v nejbližších dnech.
Evangelizační úmysl
„Zpovědnice nemá být mučírnou, nýbrž místem Pánova milosrdenství, které nás podněcuje ke konání možného dobra.“ Při slavení svátostí smíření se necháváme obejmout Otcem. Nechat se takto obejmout je ze strany kajícníka známkou, že chce rovněž ze své strany zjevit své pády způsobem, který mu Boží milosrdenství nabízí. Sešel sice z cesty člověka, který byl křtem přiroubován ke Kristu a také k církvi, je však volán jako hříšník, který je milován. Ono nechat se obejmout je nutno číst jako vnější gesto pokory a jednoty. Kajícník skrze své vnitřní zápasy se rozhoduje k tomu, aby přinesl své pády do společenství církve skrze zpověď, aby vyjevil své špatné smýšlení, pokušení a slabosti, aby představil církvi svůj pád, to, že zapomněl žít jako dítě Boží, že nedbá na své dětství Boží, dokonce zcela opomíjí, že je milován Otcem, tehdy volá putující Boží lid i církev trpící a oslavenou, aby sdílely situaci jeho duchovní neplodnosti a marnosti jeho sebestředných snah po dokonalosti. A církev je v této chvíli místem, kde se znovu rodí jeho dětství. Je hříšníkem milovaným Otcem.
Národní úmysl
Půst, almužna a modlitba, tři prostředky, které mají moc odpouštět hříchy. Budeme častěji slyšet: „Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli.“ (Kol 3,9–10). Hodnota tohoto „svléknutí“ v době postní se ovšem měří podle toho, co se má hned nato obléci: křesťanské zbraně, nebo jisté smýšlení, nebo všeobecně nový život, nebo. Celé generace křesťanských duší meditovaly o těchto textech. Plodem jsou naše očištěné smysly: jimi druhé miluji (nebo nenávidím), jim od druhých přijímám jejich lásky (nebo odmítám) a mohu si uvědomit svoji hlavní přednost (nebo hlavní chybu). Proměněný zrak a sluch je tou nejvyšší odměnou za postní námahu.