Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení s tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch Svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce a našich biskupů:
Modleme se za starší lidi, kteří představují kořeny a paměť lidu, aby jejich zkušenosti a moudrost pomáhaly nejmladším dívat se do budoucnosti s nadějí a odpovědností.
Naléhavý
Modleme se za obrácení těch, kteří nesou odpovědnost v ozbrojené agresi vůči Ukrajině, a za obnovení skutečného jednání o míru
Za české předsednictví Evropské unie
Modleme se, aby české předsednictví Evropské unie přispělo k jednotě mezi zeměmi našeho kontinentu a k obnově křesťanských hodnot.
Papežovy úmysly
Stáří vnímáme dvojím způsobem: stáří coby čas, který uplynul od našeho zrození, který je vnímaný individuálně. I osmnáctiletý vnímá svoje stáří: konečně má věk, kdy se nemusí ohlížet na rodiče a může si dělat, co chce, protože je „dost starý“. A stáří coby závěrečná etapa života, kdy se před člověkem otevírá třetí věk i čtvrtý věk. Ti první, mladší senioři uvažují nad svými aktivitami. Cestují, baví se nebo navštěvují univerzitu třetího věku. Hrdost čerpají z vědomí „úspěšného“ či „aktivního“ stárnutí. Snaží se oddálit čtvrtý věk, v němž převažuje nemoc, vetchost, nesoběstačnost a umírání. Staří ale přináší nové životní úkoly! Co naše duchovní závěť – nechat se podnítit příkladem Mojžíše (Dt 32,1–32)? Stát na prahu života se může stát chvílí požehnanou: „Schopnost vidět, skutečně vidět, dokonce vidět symbolicky, jak to mají starší lidé, kteří vidí hlubší smysl věcí. Životnost jeho pohledu je vzácným darem: umožňuje mu s potřebnou jasností předávat dědictví dlouhé životní zkušenosti a víry. Mojžíš vidí historii a předává ji dál; staří vidí historii a předávají ji dál.“ (papež František)
Naléhavý úmysl
V březnu letošního roku se naši biskupové ve svých pastýřských listech obrátili na věřící. Děkovali za projevenou ochotu pomoci trpícímu ukrajinskému národu dary, hmotnou i morální podporou, ochotou sdílet s uprchlíky jejich tíživý, nespravedlivý a lidskou důstojnost ohrožující úděl. „Každá nenávist, každá zvednutá pěst proti bratru je prohrou,“ zazněla v pražské katedrále slova kardinála Stefana Wyszyńského. Zaznívá hlas solidarity s těmi, kteří demonstrují v ruských městech proti válce na Ukrajině. Jsou odsuzováni do těžkého žaláře kvůli tomu, že vysloví slovo válka. Bolí, ba hluboce zarmucuje, že dokonce v řadách katolíků Kreml u nás nachází své zastánce. Popírání zločinů do nebe volajících je hanebnější než zločin sám. Proč? Protože okrádá oběti na obou stranách o jejich lidskou tvář. Dokonce není možné se za mrtvé veřejně modlit. Ne nemalou odpovědnost má, bohužel, Ruská pravoslavná církev. Předseda ČBK arcibiskup Jan Graubner patriarchovi Kirillovi píše: „Naléhavě Vás prosím a žádám, abyste využil svého vlivu a jako nejvyšší duchovní představitel v zemi se zasadil o okamžité ukončení válečného konfliktu.“ Papež František je neúnavný: „O Letnicích se Boží sen o lidstvu stal skutečností; padesát dní po Velikonocích se setkaly národy mluvící různými jazyky a vzájemně si rozuměly. Nyní, sto dní po zahájení ozbrojené agrese proti Ukrajině, se však na lidstvo opět snesla noční můra války, která je popřením Božího snu: národy se střetávají, národy se navzájem zabíjejí, lidé jsou vyháněni ze svých domovů, místo aby se k sobě přibližovali. A protože zuřivé ničení a smrt zuří dál a konflikty se rozhořívají a eskalují, což je pro všechny stále nebezpečnější, znovu vyzývám vůdce národů: prosím, nepřivádějte lidstvo do záhuby! Nepřivádějte lidstvo do záhuby, prosím! Nechte proběhnout skutečná jednání, skutečná jednání o příměří a udržitelném řešení. Ať je slyšet zoufalý křik trpících lidí, ať je respektován lidský život a zastaveno hrůzné ničení měst a vesnic na východě Ukrajiny! Prosím, pokračujme v modlitbách a usilujme o mír, aniž bychom se unavili.“
Národní úmysl
„Máme dvě uši a jen jedny ústa, protože musíme více naslouchat a méně mluvit,“ říká filosof. Učíme se naslouchat národům, především hlasům těch, kteří nemají hlas a nosí v sobě nejen bezmeznou touhu, ale také reálnou potřebu být vyslyšen. Vytvořit prostor pro trpělivé, někdy namáhavé naslouchání druhým – taková je jediná cesta k míru. To je možná hlavní úkol českého předsednictví. Trpělivost přináší rozšířený prostor pro utišení mediálních bouří a pro naději, která roste ve spolupráci člověka s Božím působením. Modleme se, abychom my, křesťané, byli kvasem milosrdenství, pokory a tichosti, který má moc skrytým způsobem hýbat dějinami.