Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení s tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch Svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce a našich biskupů:
Modleme se, abychom slyšeli a brali vážně naléhavé volání migrantů, našich sester a bratří, kteří upadli do rukou bezohledných převaděčů.
Za všechny zasvěcené, aby zdrojem jejich činnosti bylo srdce hořící pro Pána.
Za lékaře a zdravotníky – ať na přímluvu sv. Anežky ani v nejsložitějších situacích nepodléhají pokušení rozhodovat o životě a smrti.
Všeobecný úmysl
Latinský výraz migratio znamená přesun. Přesazení z jednoho prostředí do druhého je vždy těžké. Jsou tři hlavní důvody migrace: očekávání zlepšení podmínek života; útěk před zhoršeným životním prostředím (zemětřesení, hurikán, povodeň, sucho); útěk před politickými represemi nebo válečnými událostmi. Víme, že i od nás odcházejí mladí lidé za lepším do západních států. Tisíce mladých lidí šly hledat štěstí jinam. Mohly to být ty nejlepší mladé síly. Je tedy potřebné se problémem migrace zabývat. Závazek pomáhat těm, kteří jsou chudší než my – a takové máme mezi sebou neustále – naši křesťanští předci dobře znali. Na druhou stranu i v této věci existuje informační válka a manipulace, kterou odhalí jen zralé srdce. Odpovědné státní autority mají povinnost hledat všechna možná dostupná řešení. A je třeba ocenit mnoho křesťanů, kteří se obětují pro zlepšení podmínek běženců a nedovolí, aby zbytečně umírali. A konečně je třeba také zpytovat vlastní svědomí, jaké smýšlení vysíláme do společnosti a co bychom případně byli schopni nebo ochotni pro věc učinit.
Evangelizační úmysl
Všichni lidé jsou „zasvěcenci“ Pána: v mnoha formách (veřejně i skrytě). Chrámem Pána je totiž jednak celé jeho stvoření, ale také každý člověk s tělem i duší. A tak Pán nejvíce touží po tom, aby ho každý člověk ve svém životě stále velkoryseji vítal – a On mohl vstupovat a vše proměňovat. Základním zasvěcením člověka je jeho povolání, kvůli kterému byl stvořen: skrze ně chce Bůh vcházet do dnešního světa a proměňovat vše (jako v eucharistii) ke konečné vítězné plnosti. Máme proto stále své srdce dávat Pánu k proměnění, aby se vše stále více podobalo jeho Srdci: tím vyhlížíme jeho definitivní Příchod. Křesťanský život proto vyžaduje tvůrčí přístup: ochotu putovat a nechat se vést Duchem Svatým. Strnulost nepatří ke křesťanskému svědectví a k poslání církve. Svět více než kdy jindy hledá na tváři každého křesťana (Pánova zasvěcence) vnitřní oheň, který odráží to podstatné, co se odehrává v Ježíšově Srdci. Vnitřní oheň je pak zdrojem činnosti navenek. Hořící srdce křesťana, správného „horlivce“, poznáme podle tohoto, že se neúnavně ubírá cestami života podle tepu Ježíšova Srdce: kam je poslán, tam se chce „uchytit“ uzdravující Slovo, které mu hoří v srdci. Bohu zasvěcení lidé mají přímo v „popisu práce“ starost o uchytitelnost Slova v lidských srdcích, v celém stvoření. Ta práce se děje nehlučně, skrytě, diskrétně. Ať už tedy s hábitem navenek, nebo bez něj: není to šat, který ukazuje na podstatu života „zasvěcence“, ale stálá vnitřní řeč s Ježíšem: v tom jsou „zasvěcenci“ nenahraditelní, tím oživují všechny a všechno. Srdce, které hoří – srdce zasvěcence – vyhlíží vlastně Kristův příchod. Když prosíme o nová povolání k zasvěcenému životu, čiňme to tak, že zároveň své vlastní srdce budeme Pánu nabízet k neustálé proměně, aby se v nás mohl procházet jako v rajské zahradě.
Národní úmysl
I slabý, bezbranný, nevyvinutý a nepokročilý život má před Bohem takovou cenu, že musí být chráněn. Lékaři je vlastní tato zásada: „Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku.“ Lékaři a zdravotníci byli a jsou stále vystavováni velmi extrémním situacím. Leckdy jsme nevděční lékařům za jejich obětavou práci, často i z malicherných důvodů. Když jim budeme – my pacienti – vděčni za jejich práci a službu, budou mít i větší sílu nepodlehnout pokušení rozhodovat o životě a smrti tak, že by život přestali chránit. Modleme se za lékaře a zdravotníky a také za všechny pacienty, aby uměli své opatrovníky podporovat svou vděčností a trpělivostí.