Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení s tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch Svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce a našich biskupů:
Modleme se, aby děti, které trpí, především žijící na ulici, oběti válek a sirotci, měly přístup ke vzdělání a mohly znovu zažít srdečnost rodinného prostředí.
Naléhavý:
Modleme se za trvalý mír, aby každý podpořil tento závazek a aby lidé s Boží pomocí brzy znovu nalezli pokojný a důstojný život
Za návštěvníky hřbitovů. Modleme se za všechny, kdo vzpomínají na své zesnulé, aby se otevřeli víře ve věčný život.
Papežovy úmysly
Citlivost vůči osobě má zásadní důležitost, o to více vůči dětem, nezletilým a zranitelným. Také tělo církve krvácí z mnoha provinění, která žádají trvalé pokání: nápravu a prevenci. Podobně jako zneužívání, také následky hrůz válek, násilí, komercializace intimity, nerovného přístupu (atd.) jsou natolik pustošivé a dlouhodobé, že se zdají nezhojitelné. Cesta k uzdravení je ale reálná, i když dlouhá a obtížná. Naše modlitba a vnitřní oběť jsou požehnáním promlouvajícím do všech konkrétních situací, kde má v lidsky neřešitelných obtížích zavládnout spravedlnost a láska.
Naléhavý úmysl
Papež František při své apoštolské cestě do Bahrajnu neopomenul naléhavě zdůraznit požadavek trvalého míru. Přirovnal planetu Zemi tomuto ostrovnímu státu, který je spojen se světem moří. „Co země rozděluje, to moře spojuje,“ řekl Svatý otec. Země „při pohledu shora vypadá jako obrovské modré moře, které spojuje různé břehy. Z oblohy jako by nám připomínala, že jsme jedna rodina: ne ostrovy, ale jedno velké souostroví. Žijeme však v době, kdy je lidstvo, propojené jako nikdy předtím, mnohem více rozdělené než sjednocené.“ Podle papeže se zdá, že „jsme svědky dramaticky dětinského scénáře: v zahradě lidstva si místo péče o celek hrají s ohněm, raketami a bombami, se zbraněmi, které způsobují pláč a smrt a zasypávají společný dům popelem a nenávistí. To jsou trpké důsledky toho, když se nadále zdůrazňuje opozice, aniž by se znovu nalezlo porozumění, když se vytrvale odhodlaně prosazují vlastní despotické, imperialistické, nacionalistické a populistické modely a vize, když se nezajímáme o kulturu druhého, když nenasloucháme volání obyčejných lidí a nářku chudých, když nepřestaneme manichejsky určovat, kdo je dobrý a kdo špatný, když se nesnažíme o vzájemné porozumění a spolupráci pro dobro všech. Máme před sebou tyto volby. Protože v globalizovaném světě jdeme kupředu jen tehdy, když veslujeme společně, zatímco když plujeme sami, jsme unášeni.“ Pro následující měsíc je nám papežem již po několikáté, s velkou naléhavostí, svěřena starost Ježíšova Srdce o tento svět, kterou papež tlumočí těmito slovy: „Drazí bratři a sestry, hodně se modleme za mír. Vyzývám všechny, aby podpořili tento závazek k trvalému míru, aby s Boží pomocí mohly pokračovat cesty dialogu a lidé mohli brzy znovu najít pokojný a důstojný život.“ Nepřestávejte se modlit „za sužovanou Ukrajinu, aby tato válka skončila“.
Národní úmysl
Obzvláště v dnešní době, kdy se válka dostala do naší bezprostřední, až fyzické blízkosti, modleme se, abychom nepodléhali strachu, zmatku, ale nalezli vnitřní kotvu, pevný orientační bod a absolutní důvěru v Pána, který je stále přítomný a všechny naše bolesti klade k proměně do svých Ran. Přítomnost živého Pána otvírá v každé situaci, dokonce i ve strádání a válce, všechna srdce věčnému životu.