Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení s tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch Svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce a našich biskupů:
Aby politici, vědci a ekonomové společně pracovali pro ochranu moří a oceánů.
Modleme se za bohaté plody pastorační cesty papeže Františka do Afriky a za požehnání pro nově jmenované kardinály.
Ať jsou děti a mladí lidé otevření pro poznání Boha i svého místa ve světě a mají k tomu dost odhodlanosti i sebeovládání.
Všeobecný úmysl
Papež František připomíná, že oceány jsou společným lidským dědictvím. Moře, jako i celé stvoření má být vykoupeno, vrátit se ke své původní kráse (srv. Řím 8,22). Když je stvořený svět obnoven, také jeho jednotlivé prvky se vracejí ke své původní službě – a jestliže člověk plní své závazky dobrého hospodáře, potom také celá příroda „pracuje“ pro člověka. Vody byly stvořeny, aby dávaly život, a země proto, aby živila každého živého tvora. Bránu zaslíbené země střeží andělé, ale klíče k jejímu otevření má svatý Petr – člověk má vážnou zodpovědnost, která vyplývá z výše jeho poslání. Papež František připomíná, že znečišťování oceánů plasty, které vstupují do potravinového řetězce, se podepisuje nejen na zdraví mořské fauny, ale i na člověku. Moře má v biblické mluvě obsažnou symboliku“. V jeho hlubinách se skrývá leviatan, který však nemůže zvítězit nad Hospodinem (srv. Iz 27,1). Živá řeka proudící z chrámu vody moře uzdravuje (srv. Ez 47,8) a ten, který byl mořskými hlubinami pohlcen, po třech dnech vstává z mrtvých (srv. Jon 2,1). Na ikonách bývá moře znázorňováno v podobě tajemných úst, která mrtvé navrací životu. Papež František vyzývá k formaci mladé generace, aby dokázala správně číst první knihu, kterou nám Bůh dal – knihu stvoření.
Evangelizační úmysl
Mosambik, Madagaskar a Mauricius jsou tři africké země, které papež v těchto dnech navštěvuje. Před odjezdem poprosil o naléhavou modlitbu za duchovní plody této jeho apoštolské cesty. Kardinál státní sekretář Pietro Parolin upozornil na tři záměry, který papež s touto cestou spojuje: mírové soužití na kontinentu, který je zmítán válečnými konflikty, péče o životní prostředí, které je v Africe ničeno nadnárodními firmami a prohlubování kultury setkávání. V Mozambiku je téměř 8 milionů katolíků (30%) obyvatelstva. Tato bývalá portugalská kolonie má v současnosti 12 diecézí, 343 farností, 682 kněží a 599 seminaristů. V zemi působí i 451 řeholníků. Hlavou církve je arcibiskup Claudio Dalla Zuanna, který podobně jako papež František pochází z Argentiny a jeho rodiče byli Italové. Počet katolíků na Madagaskaru je podobný: tvoří 27% celkového počtu obyvatelstva. Arcibiskup Armand Gaétan Razafindratandra sídlí v hlavním městě Antananarivo, které známe rovněž jako Tananarive (Město tisíců). Je zemi plnou mladistvého kypění, před níž stojí mnoho úkolů. První výzvu představuje situace mládeže, jde totiž o zemi, která musí nabídnout příležitosti k růstu a budoucnosti pro mnoho mladých. Druhou výzvou je chudoba, překonání hlubokých rozdílů mezi nemnoha majetnými a naprostou většinou obyvatel v situaci nouze. Ostrov Mauricius je historickou křižovatkou národů. Má 1,2 miliony obyvatel. Polovina tamního obyvatelstva vyznává hinduismus, na druhém místě jsou katolíci a necelá pětina se hlásí k islámu. Tuto bývalou anglickou kolonii proslavily nejznámější známky světa: Červený a Modrý mauricius. Papež ve svém video poselství obyvatelům tohoto ostrova uprostřed Indického oceánu vzkázal: „Bude mi radostí hlásat evangelium uprostřed vašeho lidu, který se vyznačuje tím, že byl zformován setkáním různých etnik, a těší se proto velkým bohatstvím různých kulturních a také náboženských tradic. Katolická církev je již od počátku poslána ke všem národům a mluví všemi světovými jazyky. Avšak jazykem evangelia, jak víte, je láska.“ Mezi nově jmenovanými kardinály se nachází také česká stopa. Jezuita P. Michael Czerny SJ, podsekretář oddělení pro migranty na Úřadu pro integrální lidský rozvoj, se narodil v roce 1946 v Brně. Jako dvouletý chlapec emigroval spolu s rodiči do Kanady. Rozhovor s ním lze nalézt na v bulletinu Jezuité (1995; http://www.jesuit.cz/soubory/bulletin/1995_04.pdf), v němž vzpomíná i na své české kořeny.
Národní úmysl
Křesťanství není jen nějaký celek pravd, v které se má věřit – soupis příkazů nebo zákazů, které je třeba dodržovat. Z tohoto pohledu by nemohlo nikoho přitáhnout! Křesťanství je osobní Bůh, který mne má natolik rád, že si přeje a žádá moji osobní lásku. Křesťanství je Kristus a křesťan v sobě dál nese jeho vroucí přání, pro které dal svůj život: abychom se milovali toutéž láskou, jakou On má rád nás (svatý Oscar Romero).