Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení s tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch Svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce a našich biskupů:
Za osoby se zdravotním postižením. Modleme se, aby lidé se zdravotním postižením byli v centru pozornosti celé společnosti a aby instituce podporovaly programy začleňování, umožňující jejich aktivní účast.
Naléhavý:
Modleme se za sílu říkat „dost“ záměrům zavlékat děti do konfliktů v Palestině, Izraeli, na Ukrajině a kdekoli na světě.
Za lidi bez naděje. Modleme se za všechny, kdo jsou zklamaní, unavení a bez naděje, aby pro ně bylo adventní a vánoční období časem nového světla.
Papežovy úmysly
„Narcistní a utilitaristická vize života bohužel nemálo lidí vede k tomu, že považují postižené lidi za osoby na okraji společnosti a nedokáží postřehnout jejich mnohostranné lidské a duchovní bohatství. V běžné mentalitě je stále ještě příliš silně zakořeněn odmítavý postoj k této situaci, která jako by bránila štěstí a seberealizaci. Dokládá to eugenická tendence odstraňovat nenarozené, u nichž se projevuje nějaká forma nedokonalosti. Ve skutečnosti však všichni známe mnoho lidí, kteří ve své – někdy i vážné – křehkosti dokázali navzdory obtížím nalézt cestu dobrého a hluboce smysluplného života. Stejně tak, jako na druhé straně známe lidi zdánlivě dokonalé – leč zoufalé! V církevním společenství nesmějí chybět slova a zejména gesta, která postiženým lidem vycházejí vstříc a přijímají je. Zejména je zapotřebí zahrnovat je do nedělní liturgie, aby pro ně setkání se Vzkříšeným Pánem i se společenstvím bylo zdrojem naděje a odvahy na nesnadné životní cestě.“ (papež František)
Naléhavý úmysl
Násilí na dětech zabíjí budoucnost. Touto myšlenkou papež František zakončil svou pravidelnou promluvu v neděli dne 5. listopadu při polední modlitbě Anděl Páně. Obrazy, v nichž jsme denně konfrontováni v hromadných sdělovacích prostředcích, jsou jedním z možných faktorů narůstající úzkosti dětí. Obsahem je nejistota z budoucnosti. Musí přemýšlet o těch nejhorších věcech. Mohou slova římského biskupa z tohoto hlediska i u nás, v českých zemích, zůstat bez odezvy? Jím navržený naléhavý úmysl pro tento měsíc může být pro rodiče, vychovatele a učitele i samotné děti a mládež přípravou hovořit o tom, s čím se setkávají na sociálních sítích. Zde si děti pod vlivem masivního bombardování obrazy zcela se vymykajícími běžné lidské zkušenosti vytváří mínění o sobě samých. Papež připomněl, že mezi rukojmími jsou i děti. Proto požaduje jejich propuštění. „Je mezi nimi mnoho dětí, ať se vrátí ke svým rodinám!“ Papež uvádí širší souvislost své bolesti: „Stále myslím na vážnou situaci v Palestině a Izraeli, kde přišlo o život tolik lidí. Prosím, zastavte to, ve jménu Boha: zastavte palbu! Doufám, že budou využity všechny možnosti, aby se za každou cenu zabránilo rozšíření konfliktu, aby se pomohlo zraněným a aby se pomoc dostala k lidem v Gaze, kde je humanitární situace velmi vážná.“ Závěr jeho apelu je burcující: „Ano, mysleme na děti, na všechny děti zapojené do této války, stejně jako na Ukrajině a v jiných konfliktech: zabíjí to jejich budoucnost. Modleme se za sílu říci dost.“
Národní úmysl
„Výzva k radosti je pro adventní dobu charakteristická. Čekání na Ježíšovo Narození, které prožíváme, je radostné, tak trochu jako očekávání návštěvy někoho, koho máme moc rádi, např. přítele nebo příbuzného, s nímž jsme se dlouho neviděli. Čekáme s radostí. (…) První podmínkou křesťanské radosti je, abychom se „odstředili“ a do svého středu dali Ježíše. Nejde o odcizení, protože Ježíš skutečně je středem, je světlem, jež dává plný smysl životu každého muže a ženy přicházejících na tento svět. Jde o stejný dynamismus lásky, který mne vede ven od sebe sama, ne abych se sobě ztratil, nýbrž abych odevzdáním se a prokazováním dobra druhému sebe sama nalezl. (…) Směrovat k Ježíši je radost. Ta má charakterizovat naši víru. Také v těžkých chvílích je niternou radostí vědět, že Pán je se mnou, že je s námi, že vstal z mrtvých.“ (papež František) A Pán přijde ve své slávě.