Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení s tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch Svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce a našich biskupů:
Za kulturu nenásilí. Modleme se za větší rozšíření kultury nenásilí tím, že se státy i občané budou stále méně uchylovat ke zbraním.
Naléhavý:
Modleme se za ukrajinské i ruské matky, které ve válce ztratily své děti.
Za duchovní povolání. Modleme se za ty, které Pán volá ke kněžství a zasvěcenému životu, aby měli odvahu vydat se za ním cestou následování.
Papežovy úmysly
Podobně jako papež František hovoří o válce na Ukrajině jako o zraněném Kristově těle, také nevýslovné utrpení těch, kteří se stali se oběťmi zneužívání, je jeho vlastní bolestí. Prvním krokem je zde pokání, druhým modlitba a třetí stálá bdělost střežící čistotu srdce. Existují ale různé podoby agrese, která není méně závažná tím, že je „jen“ slovní. Vyhojení může přinést pouze Kristův pokoj. „Všichni toužíme po pokoji, ale často si přejeme, aby nás druzí nechali na pokoji, aby náš poklid nenarušovaly problémy. Bible však hovoří o setbě pokoje (Zach 8,12), neboť klíčí ze setby našeho srdce a den za dnem tiše roste skrze spravedlivé skutky a milosrdná díla. Jak se z nás tedy stanou tvůrci pokoje? Především je třeba odzbrojit srdce. Ano, všichni si totiž neseme výbavu útočných myšlenek a jízlivých slov namířených na druhé a domníváme se, že se můžeme ubránit pomocí ostnatých drátů, spletených ze stížností, a opevnit se v betonových zdech z lhostejnosti. Setba pokoje si žádá, abychom demilitarizovali bitevní pole svého srdce. Jak to vypadá ve tvém srdci – už bylo odzbrojeno, anebo v něm vládne stěžování, netečnost, agrese? Jak se srdce demilitarizuje? Tím, že se otevřeme Ježíši, který je náš pokoj. (Ef 2,14)“ (papež František)
Naléhavý úmysl
Papež František vyzývá, abychom nezapomínali. Nezapomínejme! Když zbraně mlčí, je to vždy dobrý den. A vždycky je špatný den, když zbraně mohou mlčet, ale nemlčí. Ve válce o Evropu a o nový světový řád, která se už více než deset měsíců vede na Ukrajině, byl den, který je pro pravoslavné Štědrým dnem a pro zbytek křesťanstva Zjevením Páně, dnem velmi špatným, smutným a nelítostným ještě více než jiné dny tohoto masakru, slovy papeže Františka, „šíleným a svatokrádežným“. Na Ukrajině i přes jednostranné příměří vyhlášené Moskvou ruská armáda provedla devět raketových útoků, tři letecké údery a čtyřicet raketových útoků zaměřených na civilní infrastrukturu. Když někdo promění křehkou příležitost k příměří, musí být soud přísný. Stejně důrazné musí být odmítnutí politické a válečnické logiky a pokřivené morálky, která brání zastavení vraždění. „Nezapomínejme na naše ukrajinské bratry a sestry! Tolik trpí válkou! Tyto Vánoce ve válce, bez světla, bez tepla, tolik trpí! Nezapomínejme na ně, prosím. Když dnes vidím Pannu Marii, jak nese dítě v jesličkách a kojí ho, myslím na matky obětí války, na vojáky, kteří padli v této válce na Ukrajině. Ukrajinské a ruské matky přišly o své děti. To je cena za válku. Modleme se za matky, které ztratily své syny vojáky, a to jak ukrajinské, tak ruské.“ A proč o nich papež mluví? Nemají mluvčí a neukážou nám je v televizi ani ve videích vysílaných na digitálních komunikačních kanálech. Ale ony zde budou i nadále se svojí bolestí. Ony nesou dopady násilí a války. Víme, že se k matkám obraceli i jiní. Nestyděli se zinscenovat mediální frašku a vkládat matkám do úst jiná slova: Pomstěte vrahy našich synů. Papež nás vede jiným směrem. Musíme vědět, že i v tak velké bolesti dozrává myšlenka zřeknutí se nenávisti. Navíc: v modlitbě se rodí myšlenky za ukončení války. Kardinál Jean-Claude Hollerich, předseda Komise biskupských konferencí Evropské unie, již v loňském roce ve svém dopise bratrsky žádá Kyrilla, patriarchu moskevského a celé Rusi, aby naléhavě vyzval ruské úřady k okamžitému zastavení nepřátelských akcí proti ukrajinskému lidu a projevil dobrou vůli hledat diplomatické řešení konfliktu založené na dialogu, zdravém rozumu a respektování mezinárodního práva a zároveň umožnil bezpečné humanitární koridory a neomezený přístup k humanitární pomoci. Zodpovědnost pastýřů za Boží lid je velká. Ničím nelze ničím ospravedlnit utrpení a bolest matek, které ztrácí své děti.
Národní úmysl
Jak se správně zorientovat v přemíře katastrofických scénářů? Otázka je, z jakých očekávání žijeme. Ačkoli jsme skutečně zavázáni pomoci potřebným, často si neuvědomujeme, že my sami trpíme největší chudobou dnešního světa. „Posedlý v Markově evangeliu křičí: Přišel jsi nás zahubit? (Mk 1,24) Mnozí lidé, včetně křesťanů, si myslí totéž: pochybují o tom, že by Ježíš chtěl naše štěstí. Naopak se obávají, že pokud vezmeme jeho pozvání vážně, zničíme si život. Jiný mladík z Markova evangelia byl velmi podnikavý, plný zájmu a Ježíše vyhledal ze svého popudu, ale jeho city byly zároveň rozporuplné, neboť přikládal přílišnou důležitost majetku. To mu nedovolilo, aby naplnil touhu po těsném následování dobrého mistra, kterou choval v srdci. Evangelium pak poznamenává, že onen mladík odchází zarmoucen. (Mk 10,22) Avšak průvodním prvkem setkání s Pánem je radost.“ (papež František) Pravé bohatství spočívá v radosti z Pána.