Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení s tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch Svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce a našich biskupů:
Modleme se společně k Pánu, aby svému království daroval dobré pracovníky se srdcem i rukama ochotnýma k jeho lásce.
Modleme se, aby jáhni, věrní službě Slova a chudým, byli pro celou církev živým znamením.
Za kněze, řeholníky a řeholnice – ať na přímluvu sv. Radima je dostatek Božích služebníků i dalších lidí, kteří rádi nasazují svůj život pro Krista a službu druhým.
Naléhavý úmysl
Dobrý pastýř je nejdříve dobrou ovečkou. Ještě dříve, než přijímá vznešenou povinnost být vpředu před svými ovečkami, být s nimi a vracet se pro ztracené, učí se ve škole Božského Srdce svého Pána. Je na počátku – poznává jeho hlas! Stává se pastýřem a zároveň zůstává Božím lidem, který naslouchá Otci. Vnáší do slavení svátostí, především eucharistie, to, co zní v Božím lidu jako volání. Neslyší Boha, když jej nezaslechne v jednotlivých srdcích Božího lidu. „Sžírají mne obavy, protože jsem určen pro vás. Zároveň mě však utěšuje, že jsem s vámi. Pro vás jsem totiž biskupem, s vámi jsem křesťanem. To první vyjadřuje povinnost, to druhé milost. První přináší nebezpečí, druhé spásu.“ Platí slova sv. Augustina jen pro biskupy? Ne, týkají se každého, kdo zastává v církvi úřad nebo přejímá službu či úkol. Ticho Bílé soboty, ticho bez veřejných bohoslužeb, bylo v letošním roce dlouhé. Ticho zvýraznilo to, co se mnohdy v hluku schová: riziko vzdálení mezi pastýři a Božím lidem. Nyní je mnohem více těch, kteří toto nebezpečí vnímají velmi ostře! Není moudré to přehlížet! V nynějším čase se Boží lid obrací na pastýře v naději, že uslyší Slovo. Samo o sobě ticho nestačí, ticho má smysl jen jako čekání na Slovo, které se učíme rozpoznávat v srdci. „Boží hlas nikdy nenutí. Bůh navrhuje, nenařizuje.“ Láska je však naléhavá! „Boží hlas však mluví do přítomnosti, oživuje a vede vpřed.“ Učí rozpoznávat mnohotvárné podoby příchodu Božího království a známky dovršení. Ochotné ruce (k dílu) se rodí v srdci, které spočívá v Srdci Dobrého pastýře: jen tam jsme chráněni od nákazy sebeprezentace a dostáváme pronikavý pohled, co máme dělat. „Popřejme pozornost hlasům, které se objevují v našem srdci.“ Vydejme se v měsíci květnu „do těchto míst víry a zbožnosti, abychom Srdci Ježíšovu skrze Srdce Marie předložili svoje starosti, očekávání a plány do budoucna.“ (papež František).
Evangelizační úmysl
Trvalých jáhnů si máme vážit! Jsou pro nás prorockým znamením. Jáhen je služebník. „Služebník se denně odnaučuje zařizovat všechno pro sebe a zařizovat se, jak se mu chce. Každé ráno se snaží odevzdávat život a přemýšlí o každém dnu ne jako o svém vlastním, nýbrž prožívá jej jako sebeodevzdání. Kdo slouží, není žárlivým strážcem svého času, ale zříká se toho, že by byl pánem svého dne. Ví, že čas, který prožívá, mu nepatří, ale je darem, který dostává od Boha, aby jej sám daroval. Jedině tak opravdu přinese plody. Kdo slouží, není otrokem stanoveného plánu, ale chápe srdcem, je disponibilní vůči tomu, co není plánováno. Je k dispozici bratru, otevřen nepředvídanosti, která nikdy nechybí a ve všedním dni nezřídka bývá Božím překvapením.“ (papež František)
Národní úmysl
V katedrále sv. Víta v Praze je nově umístěno stříbrné sousoší mučedníka sv. Vojtěcha († 997), Radima a Radly, ti dva byli svědky mučednické smrti. Ve třetím tisíciletí si naléhavost evangelizace žádá živé vzory a příklady žitého evangelia. A světci z různých oblastí života jsou takovým svědectvím. Zde se učíme logice evangelia: nejdříve je odevzdání, které otevírá bránu pro dílo spásy v tomto světě. Proto jsou řeholníci zároveň misionáři.