Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení s tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch Svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce a našich biskupů:
V měsíci říjnu společně obnovme svůj závazek modlit se růženec.
Modleme se, aby se všichni pokřtění zapojili do díla evangelizace a svědectvím života, z kterého vane evangelium, se nabídli k misijnímu poslání.
Děkujeme za Papežská misijní díla a prosíme za všechny křesťany, aby přijali výzvu k misijnímu poslání doma i ve světě, nejen příspěvkem do sbírky na misie.
Všeobecný úmysl
Máme ještě v živé paměti výzvu papeže z letošního května k modlitebnímu maratonu růžence. Důvod? Celosvětové spojení v modlitbě růžence za ukončení pandemie. Aktivně se zapojili jednotlivci, farnosti, řeholní rodiny a především poutní místa všude na světě. Poutní místa v českých zemích nijak nezaostaly. Právě naopak. Na závěr tohoto modlitebního maratonu za plné obnovení společenského života Svatý otec s velkou vděčností poznamenal: „Viděl jsem, jak účast Božího lidu prostřednictvím médií a zapojením mnoha poutních míst po celém světě oslovila miliony lidí, kteří jedním hlasem pozvedli svou modlitbu k Matce Boží.“
Modlitbu růžence můžeme velmi snadno spojovat s úmysly, které odpovídají na životní události. Je odpovědí křesťana, který vnímá svoji svobodu. Stává se odpovědností za větší dobro než jen dobro ryze osobní. Sám dává příklad, co tím myslí. Ne nadarmo vzpomněl svůj zármutek na tím, „co se v posledních dnech stalo ve věznici v ekvádorském Guayaquilu. Hrůzný výbuch násilí mezi vězni ze soupeřících gangů si vyžádal více než sto mrtvých a mnoho zraněných. Modlím se za ně i za jejich rodiny. Bůh nám pomáhej léčit rány zločinu, který zotročuje ty nejchudší“. Dále znovu vybídl k modlitbě za dar míru pro Myanmar (Barma).
Zkouška pandemie, kterou procházíme, není ještě u konce. Připojme se každý z nás osobně k jeho modlitbě: „Matko milosrdenství, svěřujeme Ti mnoho lidí, kteří byli zasaženi virem a nadále trpí jeho následky: od našich zesnulých bratrů a sester k rodinám, které žijí s bolestí a nejistotou zítřka; od nemocných k lékařům, vědcům a zdravotním sestrám, kteří jsou v této bitvě v první linii; od dobrovolníků ke všem profesionálům, kteří věnovali svou drahocennou službu ve prospěch druhých; od lidí truchlících a trpících k těm, kteří prostým úsměvem a dobrým slovem přinesli útěchu potřebným; od těch – zejména žen –, které trpěly násilím ve zdech svých domovů kvůli nucenému uzavření, k těm, kteří se chtějí s nadšením vrátit do rytmu každodenního života.“ Modlitbou překonáváme překážky, růženec rozptyluje obavy a vytrvalost v modlitbě řeší všechny problémy.
Evangelizační úmysl
„Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít.“ (Řím 6,8) Jistota víry je pro křesťana rozhodující, nezměnitelná a jednou provždy platná. V každém z nás se však teprve stává definitivní, dovršenou a úplnou. Prochází zkouškami. Když jimi projdeme v síle Ducha, dojdeme ke zdroji misijního nadšení: Nemůže být Boží obdarování zamlčováno světu. Nemůže být svět okrádán a připraven o svědectví těla Kristova: „Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali“ (Sk 2,36). Účinnost svědectví je dána přispěním Ducha Svatého: „Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce. … Bratři, co máme dělat?“ (Sk 2,37). Církev je ta, která odpovídá. Od toho dne apoštolové (a každý věřící) připojují ke jménu Ježíš i slovo Kristus, což znamená Mesiáš, Pomazaný. Nově pokřtění jsou nazýváni křesťany (Sk 2,26), neboť jsou pomazáni Duchem Svatým, stejně jako jejich Pán a Mistr. V den svého křtu je každý křesťan pomazán Duchem Svatým, stejně jako Kristus v Jordáně. „Otče, sešli svého Svatého Ducha na nás a na tento olej před námi a posvěť jej, aby byl pro všechny, kteří jím budou pomazáni a poznamenáni: svatým křižmem (myron), kněžským křižmem, královským křižmem, pomazáním radosti, šatem světla, pláštěm spásy, duchovním darem, posvěcením duší i těl, věčným štěstím, nezrušitelnou pečetí, štítem víry a nepřemožitelným pancířem proti všem nástrahám Protivníka.“ (KKC 1297)
Národní úmysl
Dar na misie nám může připomenout, jak jsme spojeni se všemi křesťany na celém světě. Každý národ má svého ochránce, patrona i své poslání. Dar pro druhé nás proměňuje ve světlo národů. Vzpomeňme na křest, kdy jsme dostali svíci, rozžatou od velikonočního paškálu. „Jde o velkou svíci, která je o Velikonocích přinesena do zcela ztemnělého kostela, aby manifestovala mystérium Ježíšova zmrtvýchvstání. Od tohoto paškálu si všichni zapálí svoji svíčku a její plamen předávají druhým: toto znamení ukazuje pozvolné šíření Ježíšova vzkříšení v životě všech křesťanů. Život církve – řeknu teď trochu silné slovo – je světelná kontaminace. Čím více Ježíšova světla my křesťané máme, tím více je Ježíšova světla v životě církve a tím živější je církev! Život církve je světelná kontaminace!“ (František) Každý dar rozmnožuje ve světě světlo.