Nevím, jak se předává víra. Nevím, jak k ní přicházíme. Nechápu, proč někteří věří a jiní ne, ačkoli jim jejich rodiny poskytly stejné zázemí víry. Vím jen, že kdykoli někdo hluboce zakusí Boží lásku, změní mu to život. Je na něm vidět nová radost a rodí se v něm nový vztah ke světu. Vynořuje se v něm touha sdílet tuto dobrou zkušenost s druhými lidmi. To je víra, dar, který vlévá důvěru v Boží dobrotu.

Domnívám se, že pastorační prioritou dneška je zprostředkovávat schopnost vnímání Ježíšovy přítomnosti. To je největší dar, který můžeme druhým nabídnout. Vzbuzuje zvědavost, zájem a touhu stávat se svědkem, učedníkem, misionářem. Nic nepřináší více smyslu, naděje, nasměrování a pokoje.