Ježíš se setkává s Jidášem a nazývá ho „přítelem“. Nevíme, zda to Ježíš myslí upřímně, nebo je záměrně ironický, ale svého zrádce nehaní. Nesnaží se ho srazit k zemi. Místo toho reaguje s klidnou vyrovnaností: „Učiň jen, k čemu jsi přišel.“ Setkáváme se zde s Ježíšem ve ztišení. Jen před několika málo okamžiky se Ježíš modlil v zahradě, ví tedy, že ať se bude dál dít cokoli, Bůh bude při něm. Dokonce, i když ho opustí jeho přátelé, Bůh je s ním po celou dobu.
Jak by se váš život změnil, kdybyste dokázali žít s takovou mírou důvěry, vyzařovat tolik klidu? Jeden z mých nejoblíbenějších příběhů z evangelií je ten, kde Ježíš říká, že i kdyby vaše víra byla jako hořčičného semínko, mohli byste pohnout horou. Semeno hořčice je jedním z nejmenších semen na světě. Ale kolik z nás hýbe horami? Petr toto zrnko měl, když šel po vodě. Jenže, až příliš lidsky, je zasel podél cesty a začal se topit.
Tato semínka víry se nám však nabízejí neustále a my k nim nemůžeme přistupovat tak, že se necháme pohltit divokými emocemi, nýbrž tak, že zůstaneme klidní. To neznamená, že se nemůžete pohybovat nebo se vydávat za svými každodenními povinnostmi, nýbrž že můžete zakoušet pokoj i v časech nesnází, protože víte, že Bůh je s vámi.